Červenec 2009

Darth **1**

28. července 2009 v 21:21 | Amálie |  Darth
První kapitola.....příjemné čtení:-)
*
Cítila, jak ji pot stéká po zádech. Tak strašlivé horko v neskutečně mrazivém dni. Odhrnula si zpocené vlasy z čela a přivřela víčka. Hlasitě vydechla. Její paže objaly svalnaté tělo. Přitáhla ho více k sobě. Tělo na tělo. Začaly padat sněhové vločky, které se za minutu proměnily ve sněhovou vánici. Odvrátila pohled od okna a zabloudila v jeho očích. Černých.
"Miluji tě," konečně z ní vyplulo přiznání. Bláznivé.
*
"Darth Gaetani? Pojďte prosím dál," pozvala ho k sobě do kanceláře a nabídla mu místo v křesle. Sama si pak sedla přímo naproti němu. Uchopila složku do dlaní a otočila na novou stránku.
"Jmenuji se Daya. Můžete kdykoliv odejít. Váš život bude zaznamenán v téhle složce a v mé hlavě. Nikdo nikdy se ode mě nic nedozví, já…"
"Je to jako báseň."
"Prosím?" neměla ráda, když ji někdo skákal do řeči.
"Báseň, kterou se musíme naučit slovo od slova, aby zněla tak, jak má. Jen jedno slovo špatně a už urážíme jeho tvůrce." Vysvětlil ji a aniž by ji pustil ke slovu, pokračoval, "budu vás nudit. Nevím, po kolikáté uslyšíte tento příběh. Nechci to vědět. Pro mě to bude premiéra a je mi jedno, jak na tom budete vy. Je to vaše práce a já jsem tu proto, abych odešel s úlevou."
Nevěděla, co říct. Naproti ní seděl mladý muž. Pod očima měl nafialovělé kruhy, ale jinak vypadal jako obyčejný člověk. Měl pravdu, byla to její práce a už přestala počítat, po kolikáté uslyší příběh o neuspokojivém dětství, nenaplněných snech, drogách, sexu a pokusech o sebevraždu. Teď si to poslechne a pak se bude snažit mu pomoct. Bylo jí třicet pět let. Už věděla, kdo z jejich pacientů zvítězí a kdo se jednoho dne zavře v koupelně a podřeže si žíly.
Měl zajímavé oči. Černé. A tolik bolestí v nich ulpělo.
"Povězte mi něco o sobě pane Gaetani,…"
"Říkejte mi Darth."
"Dobře Darthe, jak jste starý?"
"Ročník 84."
Pod jeho jméno na papíře napsala pětadvacet let. Tak mladý.
"Vyrůstal jste v úplné rodině?"
Ticho.
"Darthe?"
"Zvláštní vůně."
"Prosím?"
"Cítím tu mátu a pomeranč. Jak zvláštní směs, ale konečná vůně je uspokojivá."
"Jen aromatické tyčinky. Můžeme se vrátit k vám? K vašemu příběhu?"
"Slečna nebo paní?"
"Co je tohle za otázky?" ztrácela trpělivost. Ona se měla ptát a on odpovídat, ne naopak. Ona psychologa nepotřebuje.
"Promiňte, já jen…potřebuji z vás cítit důvěru a lásku. Chladnému člověku bez citů se těžko svěřuje."
"Slečna."
"Slečna Salvenová. Dvě s po sobě. Žil jsem jen s matkou. Otec než aby se o někoho staral, tak raději zmizel."
"Jaký vztah jste měl s matkou?" začala si zapisovat jeho výrazy ve tváři. Při slově matka mu obličej zjihl a jeho oči se vytratily do vzpomínek, ne zlých, ne bolestných. Až do jistého bodu zvratu.
"Proč nemáte rodinu?" zeptal se.
"Jsem kariérista, raději práce než teplo domova." vyhrkla hned odpověď.
"Má matka byla jedinečná. Pracovitá, snaživá, tolerantní, samostatná. Jen na ty muže neměla nikdy štěstí. Vždycky mi říkala, "jediný mužský v mém životě jsi ty a jedině na tebe jsem pyšná." Tyhle slova se nedají zapomenout. Zvláště tehdy, když její pýcha přestala být viditelná a pomalu se vytrácela."
"Proč se vytrácela?"
"Byla na vás někdy matka pyšná?"
"Jistěže," odpověděla hned Daya a potom se zamyslela. Snad jen jednou, když vystudovala psychologickou školu. A po dvou letech, co si pracně vybudovala postavení a stala se úspěšnou psycholožkou se jí zeptala, "A co hodiny?"
"Jaké hodiny mami?"
"No ty biologické!"
Tak strašně moc chtěla být babičkou. Každý den ji připomínala, kolik má Daya let. Až jednoho dne její kárající hlas přestal znít v jejích uších. Vnoučat se nedočkala.
"Na co myslíte?"
"Na mou matku. Zemřela."
"Otec?"
"Půl roku po ní. Snad na zlomené srdce."
Zahnala bolestné vzpomínky a upřela pohled na svého mladého pacienta. "Už jsem si získala vaší důvěru?"
"Můj příběh začíná docela prostě. Jako každý jiný…."
*
"Nech mě žít!" zařval vztekle a zabouchl dveře od pokoje. Nasupeně si lehl na postel, popadl mp3 přehrávač a pustil si hudbu do uší. Zvýšil hlasitost, aby nemusel slyšet matčinu hysterii.
"Darthe! Okamžitě otevři!Slyšíš!" zabouchala na dveře, ale marně. Po pěti minutách boj vzdala a odebrala se do ložnice.
"Co jsem udělala špatně?"
Vyčerpáním usnula. Když se probrala, byl pryč.
*
"Máma nebyla zlá, ale to mi tenkrát nedošlo. Byl jsem v pubertě a jak to občas bývá, chytl se té nesprávné party. A kolotoč průšvihů se rozjel na plné obrátky."
*
Stál za dveřmi a poslouchal. Ředitelův hlas nabral decibely. Ale jeho máma bojovala. A pak ticho. Někdo se přibližoval. Rychle odběhl ode dveří ředitelny a posadil se na nejbližší židli, znuděně se opřel a čekal.
"Tak co?" zeptal se líně, když vyšla ze dveří.
"Musíme najít jinou školu."
"Ty jsi to neukecala?" praštil pěstí do stolu. Dostal vztek. Tak oni ho vyhazují! Hajzli!
"Promiň, nešlo to. Tvůj problém byl až moc závažný."
"Pche, nějaká šikana," odfrkl si.
"Nějaká?" jeho matka ho silně uchopila za paži, "ten kluk skončil na psychiatrii!" zasyčela a pobídla synu k odchodu.
"Jeho problém a za můj vyhazov stejně můžeš ty!" vyprskl a prudce odtáhl svou paži. Rychlým krokem se vzdálil.
"Má vás ochočenou, dělejte s tím něco než bude pozdě," promluvil ji hlas za zády. Polekaně se otočila a spatřila ředitele, který si vyslechl jejich hádku.
"Vy se do toho nepleťte," vzlykla a následovala syna.
*
"Nudím vás?"
"Vůbec ne."
"Zíváte."
"Byl to náročný den."
"Odejdu."
"Povídejte."
*
"Podívejte," ukázal rukou k místu, kde seděla.
"Páni," hvízdl jeho kamarád, "na co čekáš, běž do ní," vybídl ho a podal mu právě ubalený joint.
"Nazdar,"pozdravil a aniž by čekal na svolení, s obtížemi si sedl vedle plavovlasé dívky, která se ihned odtáhla.
"Co je?" ohradil se a nabídl ji pivo. Odmítla.
"Ty odmítáš pivo ode mě? Od Dartha? To se ale nedělá," opilecky se zachechtal a hrubě si dívku přitáhl.
"Nech mě ty prase!" poprvé promluvila a rychle se zase odtáhla.
"No tak, nedělej drahotu, oba víme, že to chceš!" vystřelil z lavečky a prudce ji popadl za pas. Začala pištět a to ho popudilo.
"Co řveš krávo?" jedna facka přilétla zprava a za ní hned druhá. Dopil své pivo a vztekle jej hodil na cestu. Láhev se s hlasitým třeskem rozbila na tisíc kousků.
"Pusť mě, prosím!" zavzlykala dívka a bránila se jeho útokům.
"Nepros, nemám to rád!" zaburácel a jedním pohybem ji strhl přilehlé tílko…
*
"Ublížil jste jí."
"Ne."
"Ne?"
"Měla štěstí, čekala na svého přítele." Odfrkl si a ukázal ji levou paži přes kterou se táhla ošklivá jizva.
"Dal mi co pro to, skončil jsem v nemocnici a s obžalobou na krku. A tohle stačilo na to, aby se máma sesypala. Zničil jsem ji," zašeptal smutně a sklopil zrak.
Daya ho chvíli pozorovala. Byl to typický příběh náctiletých, ale přesto tušila, že tohle byl jen ubohý začátek…
*
Začalo sněžit. Zaklonil hlavu a koukal na nebe, jak z něj padají malé sněhové vločky. Jedna za druhou. Malé i velké. Jedna mu přistála na nose. Příjemně to zastudilo. Přitáhl si šálu blíž ke krku. Setřepal si z hlavy vločky a rozhlédl se. Byla tma. A strašná zima.
*
"Moje poslední věta, kterou jsem řekl máme byla…Za všechno můžeš ty."
"Co se stalo pak?"
"Utekl jsem."
"Kolik vám bylo?"
"18."
"Mladý věk."
"Někomu připadá mladý a někomu až moc starý. Chtěl jsem být zase dítětem. Neřešit nic. Jen se spoléhat na rodiče. Na mou milovanou mámu."
"Viděl jste ji ještě?"
"Ano."
"Kdy to bylo?"
"V nemocnici."

Prolog

21. července 2009 v 23:11 | Amálie |  Darth
Jaj, zase taková odmlka:-)
Nová povídka. Nevím, jak dopadne, nevím, kolik bude mít kapitol, nevím nic:-)
Jen takový úryvek na začátek
Žánr--->dobrodužný,romantický,tragédie
Omezení--->není
Druh povídky--->heterosexuální
*
Příběh o tajemství, zpovědi,mládí a lásce. Příběh o Darthovi...