Červenec 2008

Jmenoval se...Nail 2/2

24. července 2008 v 13:50 | Amálie |  Jednorázovové povídky
pokráčko...
*
"Dříve to nebylo každou noc," promluvil.
Málem jsem spadl ze židle, jak jsem se lekl. V horlivém přemýšlení jsem si nevšiml, že Nail otevřel oči. Spatřil mne. Byl jsem prozrazen. Začal jsem těkat očima po místnosti a soustředěně vymýšlel uspokojivou výmluvu. Jenže jsem ze sebe nevydal ani hlásku. Přestal jsem sebou cukat a zahleděl se do jeho očních panenek. Nikdy jsem neviděl takovou čerň. Havraní barva lemovala jeho čočky. Dokonale splývaly. Topil jsem se v nich. Padal jsem níž a níž. Chtělo se mi plakat a zároveň smát. Utéct a zůstat u něj. Mluvit a být tiše.
"Pojď," zašeptal Nail a posunul se tělem na druhou stranu manželské postele. Nabídl mi svou vyhřátou půlku a já byl na rozpacích. Nail mne vybídl podruhé a já tentokrát neodmítl. S nervozitou a chvěním jsem si neohrabaně lehl vedle něj. Nail, narozdíl ode mne, byl klidný a usmíval se. Jedním pohybem mne přikryl a ruku nechal pod dekou. Dotkl se mne. Bylo to jako zásah elektrickým proudem! Jeho dotek mi rozbouřil krev v těle. A další vlna! A další! Začal jsem ztěžka dýchat.
"Stalo se něco?" zeptal se mne konejšivým tónem a já se neudržel. Popadl jsem jeho obličej do dlaní a přitáhl k sobě. Z počátku jsem mu jemně otřel své rty o jeho. Nebránil se. Začal jsem ho líbat. Jeho rty byly tak přitažlivě jemné. Sladké jako med. Uzounké. Opatrně jsem mu vjel jazykem do úst. Blaženě jsem vydechl. Byl jsem neskutečně vzrušený. Vdechl jsem jeho vůni. Mé tělo se zachvělo. Toužilo po něm. Moc. Dlaněmi jsem začal zkoumat jeho štíhlou postavu. Na prsou jsem se na chvíli zastavil a začal hladit jeho prsní bradavky dokud dostatečně neztvrdly. Pokračoval jsem níže. Cítil jsem jak mu naskočila husí kůže, když jsem prsty vjel mezi stehna. Přestal jsem ho líbat na krku a pohlédl mu do černých očí.
Nebyl jsem si jistý, zda-li pokračovat. Avšak můj drásající chtíč mi nedovolil zastavit prsty. Zatímco jsem hledal vrásky na jeho obličeji, pravou rukou jsem prudce drapl jeho přirození. Nail sebou škubl, ale já nehodlal přestat. Už jsem se nedokázal ovládat. Už ne. Touha zvítězila nad rozumem a já se jí poddal. Drsně jsem ho líbal na šíji, na prsou, jazykem jsem obkroužil pupík a odhodlaně sjel ještě níž. Z Naila se vydral dušený sten. Přivřel oči, zaklonil hlavu a rukou mi vjel do kaštanových vlasů. Bral jsem to jako souhlas a přinutil jeho ztopořený penis vplout do mých připravených úst. Jemně jsem okusoval špičku, rukou dráždil kořen, zrychloval své pohyby a hned zase zpomaloval. Pohrával jsem si s jeho nádobíčkem tak dlouho, než Nail začal hlasitě oddychovat a sténat. Přitvrdil jsem. Pocítil jsem pod sebou třes jeho těla a věděl jsem, že za okamžik dobudu vrcholu. Nail blaženě vykřikl. Začal se zmítat pod mým tělem, ale já nehodlal přestat dokud v něm zbyla jediná kapka bělavé tekutiny. Prosil mne, bušil do mých zad, ale já nepřestával sát.
"Dost!" vykřikl Nail na pokraji zhroucení a já si konečně dal říct. Svými rty jsem mu otřel kapičky potu, jež vyrašily na jeho čele. Celého jsem ho zlíbal. Dodnes nevím, kde se ve mne vzala taková zručnost, praktičnost a vědomosti, jak zacházet s partnerem stejného pohlaví. Unaveně jsem si lehl vedle Naila a přivřel oči. Myslel jsem, že je po všem. Nevzbuzoval jsem v sobě myšlenku, že by mne můj společník uspokojil. Jenže než jsem se vzpamatoval z nezapomenutelného zážitku, Nail mi začal provádět to samé. Ještě nikdy jsem nepocítil to teplo, které se mi rozlévalo po těle, když si začal pohrávat s mým údem. Žár a pak najednou chlad. Dva teplotní rozdíly se v mém těle měnily jako na kolotoči. Měl jsem pocit, že vybouchnu. Vyvrcholení přicházelo až příliš brzy. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Nehty jsem zarýval do jeho zad, chytal jsem křeč do celého svalstva. Dosud jsem neznal rozkoš, která ve mne proudila. Snažil jsem se konec oddálit, ale najednou…
Netroufal jsem si říct, zda-li jsem naživu. Jako když vybuchne sopka, která se probudila ze stoletého spánku. Směsice bouřlivého opojení mi zatemnila rozum. Na pokraji svých sil jsem se svalil na potem mokré prostěradlo. Nebyl jsem ničeho schopen. Přerývaně jsem oddechoval.
"Jsem v ráji?" zeptal jsem se svého společníka.
"Ty můj anděl," zašeptal Nail, schoulil se mi v náručí a zavřel oči. V objetí jsme usnuli. Než jsem se však ponořil do bezesného spánku, zjistil jsem….že jsem se zamiloval.
*
Byl jsem šťastný. Zamilovaný úsměv na mé tváři nechtěl povolit. Kamkoliv jsem šel, měl jsem koutky úst skoro až u uší. Lidé se otáčeli, kroutili hlavou, sem tam si poklepali na čelo, ale já to nevnímal. Záviděli. Záviděli mi mé štěstí.
*
Nail byl vášnivý a nezkrotný milenec. Každou noc jsme zkoušeli něco nového a každou noc jsme si vyznávali lásku. Nic nám nestálo v cestě. Večer jsme spolu usínali, ráno se probouzeli. Spolu jsme se dívali na film, spolu jsme večeřeli, jen mimo dům jsme se neodhodlali vzít za ruce nebo kolem pasu. Pro mne by to znamenal konec ve firmě. Ztratil bych práci. Stal bych se černou ovcí města. Všichni by si na mne ukazovali, odsoudili by mne, nenáviděli. Tohle jsem nemohl dopustit. Tohle ne.
"Odstěhujeme se," promluvil jsem do ticha, které narušovalo zpívání hořících polen v krbu z černé neleštěné žuly.
"Prosím?"
"Koupil jsem dům v Americe."
Dřevo žalostně pělo a praskalo.
"Amerika."
"Amerika, pláže, teplo a my dva," podíval jsem se mu do tváře. Usmíval se. Vypadal tak spokojeně.
"Amerika," vydechl Nail a vlepil mi pusu na čelo. Bral jsem to jako souhlas. Vzrušeně jsem vyskočil z postele a začal přecházet po obývacím pokoji, "zítra ohlásím výpověď v práci, sbalíme jen ty nejnutnější věci, naložíme to do auta a vyjedeme vstříc novému životu, kde nás nikdo nezná. Už se nebudeme muset skrývat mezi čtyřmi stěnami. Budeme se procházet po pláži, milovat se na pláži, a prostě pláž, pláž, pláž!" vykřikl jsem radostně s roztaženýma rukama jako bych děkoval bohu.( zase on?).
"Už zítra," zašeptal Nail a začal mne líbat. Popadl mne takový chtíč, že jsem ho jedním pohybem obrátil na záda. Začal jsem ho líbat na krku, dlaněmi hladil jeho rozpálenou kůži.
"Miluji tě," zašeptal jsem mezi polibky.
"Miluji tě," odpověděl Nail.
*
"Takže už se neuvidíme?" našpulila rty a začala mi upravovat kravatu.
"Ne, nemám v budoucích plánech vrátit se do Anglie," zavrtěl jsem hlavou, jemně jsem odstrčil její ruce, řekl sbohem a rychle jsem odešel ze své kanceláře. Vlastně…už nebyla má.
Spěchal jsem domů, nechtěl jsem se nikde zdržovat. Povolení k pobytu ve spojených státech jsem si na černém trhu obstaral, nábytek čert ho vem, nádrž byla plná, co jiného si přát?
Skoro jsem utíkal domů, toužil jsem obejmout Naila a toužil jsem popadnout kufry a naházet je do auta.
Potichu jsem si hvízdal do rytmu své chůze, když v tom jsem se prudce zastavil. S překvapeným výrazem ve tváři jsem sledoval rozražené domovní dveře. Byly hrubě vyražené z pantů. Upustil jsem pracovní kabelu a vtrhl do svého domu.
"Naile?" vykřikl jsem a běžel po schodech do ložnice. V tom mne někdo chytil za ruce a přimáčkl na stěnu.
"Máte právo nevypovídat," zahřměl mužský hlas a já cítil něco chladivého na svých zápěstí.
"Co to má znamenat?" zafuněl jsem a snažil se vymanit z policejního sevření.
Muž zákona neodpověděl. Prohmatal mi oblečení a vybídl mne k chůzi.
"Kam to jdeme?" zavrčel jsem popuzeně.
"Jste zatčen pane Weire."
"Já nic neproved," zasyčel jsem. Schody jsem bral po třech a až dole jsem si všiml několika ozbrojených policajtů. S pouty, které se mi zařezávaly do zápěstí jsem vyšel na denní světlo. Jeden ze strážníků už otevíral dveře od policejního auta. Prohlédl jsem si každé vozidlo a u posledního jsem se zastavil. Seděl tam. Opíral se čelem o sklo a..plakal. Všechno mi rázem došlo. Vždyť já byl vinen.
Nail zvedl hlavu. Začal pohybovat rty. Jediné slovo vyplulo z jeho sladkých úst. Sbohem.
"Ne! Já si tě najdu Naile! Ať budeš kdekoliv. Najdu si tě!" vytrhl jsem se z mužských paží a rozeběhl se k autu, kde seděl Nail, "neopustím tě, najdu si tě!" křičel jsem ze všech sil, aby mne slyšel. Najednou mi jeho tvář zmizela z očí. Skupina v policejním obleku mne popadla za tělo a trhla semnou. Upadl jsem na zem a než mne s opatrností zvedli, Nail byl pryč. Jedna slza a vzápětí druhá. Ještě dlouho mi tekly po rudých tváří. Ještě dlouho.
*
Dostal jsem jeden rok nepodmíněně. Za skrývání uprchlíka, který v Anglii pobýval na černo.
Při odchodu ze soudní síně jsem se doslechl, že toho Egypťana exportovali zpět do jeho rodné země.
*
Po třech letech mi dovolili opustit Anglii. Sedl jsem na první letadlo do Afriky. Byl jsem rozhodnut najít Naila ať byl kdekoliv. Jedině spásná myšlenka na něj mi pomohla vydržet ty tři roky. Kvůli němu jsem si zajistil kurz arabštiny. Nemohl jsem se dočkat až ho stisknu v náručí. Až ho políbím. Až mu řeknu, jak moc mi na něm záleží. Jak moc ho miluju, jak moc mi chyběl..
*
V Káhiře mi doporučili pár vězení, kde přijímali uprchlíky. Dostávali až deset let natvrdo.
Ani na okamžik jsem nezaváhal. V prvním ani ve druhým vězení neměli žádné muže se jménem Nail.
*
Ve třetí věznici se semnou odmítali bavit. Při odchodu mi vlídný vrátný prozradil, že před půl rokem jim v kuchyni začal unikat plyn. Dvacet vězňů přišlo o život.
"Byla to hrozná tragédie. Musel jsem vynášet mrtvé oběti a identifikovat je podle spisů. No a mezi nimi byl muž, který měl na prsou vizitku se jménem….Nail."

Jmenoval se...Nail 1/2

24. července 2008 v 13:47 | Amálie |  Jednorázovové povídky
Čues.... Nová povídka, kua....zase slash. Njn, jak se člověk jednou do teho ponoří, už si jen vyměňuje kyslíkové bomby :-) Hezké čtení Am.
Žánr- slash, tragika ( to je novinka, co?:-))
Postavy- AUTP
Omezení- to je fuk