Únor 2006

Merci...

26. února 2006 v 15:05 | Amalie |  Jednorázové povídky
Merci...
Tak tato jednorázovečka může pokračovat na povídku Nenávist silnější, než láska. Ale napsala jsem ji tak, aby působila odděleně.
Žánr--->depresivní/tragické
Omezení---> pro všechny
Postavy--->=)DM, LM.
Info---> Merci je moje děkuji, merci, za to že jsi!
"Budeme hrát hru?" optal se Samuel Angie.
Angie si odfrkla-" nemyslíš, že jsi na hry už starý?"
Samuel pokrčil rameny-" tohle není jen tak obyčejná hra. Každý z nás bude mít pohár naplněný červeným vínem. Vybereme takovou červenou, která nejvíce připomíná krev" zajiskřilo se mu v očích.
"Bráško, ty mě děsíš"
"Ale jdi ty. Je to jen nevinná hra. Nevinná" pobídl jí místo vedle ni a sám odešel pro stříbrné poháry a pro staré červené víno. Každému nalil plný obsah.
"Každý svůj pohár nahne tak, aby tekutina vytékala po kapkách. Malé neškodné kapky tříštící se o zem na milion malých kapiček" šeptal.
"A co má tohle společného s hrou?" nechápala Angie, ale svůj pohár pevně chytla do dlaní.
"Představ si, že ty kapky jsou jeden celek a ten tvoří život. Nějaký život, ano?"
Angie přikývla
"Fajn" pohodlně se usadil-"hra začíná sestřičko. Který život bude trvat déle? V mém víně, nebo v tvém?...."
Kap, kap....
Kap, kap...Něco narušilo jeho spánek. Kap, kap...Odkdy tady teče voda? Že by mořská voda zatopila sídlo a pomalu se probývala k němu?
Ne, to je nemožné. Nechtělo se mu otevřít oči. Co by viděl? Pohled, který u něho přebývá už pár let. Věděl, že nebude trvat věčně. Kap, kap...
Mírně své tělo natočil na bok. Ucítil palčivou bolest, která se linula s hrudníku. Určitě měl zlomené žebra...otočil se ještě víc. Vycítil, že je v tváří tvář tajemství kapající tekutiny. Tady nemůže být voda....
Jedno oko. Ach, zase bolest. A teď to druhé. Z počátku nic neviděl. Moc dlouho spal. Nebo moc dlouho neotevřel oči...Všiml si toho. Ano, voda, kapající ze stropu.
"Voda?" zachraptěl do ticha, které narušoval jen nepravidelný dech jeho společníka.
Za chvíli, která mu trvala jako věčnost, se doplazil k onu místu. Kapky se hromadily v malém kamenném důlku. Ale byl opravdu malý. Položil ruku do něj. Čirou vodu hned zakalila špína a prach. Vyndal ji a olízl. Byla sladká...Bez soli.
"Opravdu voda" zajásal a nahnul se nad důlkem, který do poloviny vysál. Nepotlačilo to ukrutnou žízeň, ani nezahnalo dehydrataci, ale alespoň ten pocit...
V rohu se ozvalo tiché zasténání. Rychle se otočil
"Tati?" zašeptal-" je tady voda" prohlásil
Nikdo se neozval. Kap, kap....
"Tati?" zvážněl. Utrhl cár ze svého šatu, který mu zbyl po napadení molů. Nechal tam dost vody, aby namočil hadr. Pak se s velkým úsilím dobelhal k posteli. Byla to vůbec postel? To jako tyhle dvě prkna zaražených do sebe, zabezpečené dvěma hřebíky, jejichž hlavy nevábně čouhaly ven. Kus hadru přetažený pře prkna, aby to vůbec alespoň malým dojmem připomínalo nábytek ke spaní? Děláte si srandu?
Došel až k otci-" tati?" zopakoval volání a mírně s ním zatřásl. Z otcových úst vyšel tichý vzlyk. Byl tak slabý, že nemohl otevřít oči a podívat se na svého syna.
"Našel jsem vodu" zašeptal a zmáčkl hadru natolik, aby vsáknutá voda vytekla na jeho obličej. Jeho otec vydal tichý syk. Když vám někdo i kapkou sáhne na otevřené zahnisané rány, věřte, že i to dokáže bolet...
"Promiň" pípl a opřel se o jeho hruď. Poslouchal jeho srdce, které bylo slabší a slabší.
Rychle se napřímil a znovu s ním zatřásl-" tati, probuď se. Slyšíš!" vykřikl. Nechtěl tady zůstat sám. Nechtěl!
Ucítil nepatrný škub a najednou ho něco popadlo za ruku. Spatřil ocelově šedé oči, vzhlížející přímo na něho. Měl strach. Co to má znamenat?
"Otče" kap, kap....
"Drž- drž se Draco a...." kap....
"Vyhrál jsem sestřičko" zajásal Samuel, když si všiml, že Angien obsah do poslední kapky vytekl ze svého doupěte.
"Gratuluju" odfrkla si.
"Merci" udělal legrační grimasu-" ale hra ještě nekončí. Sleduj semnou ten vinný život, který je v mých rukou" vybídl ji...Kap...
Na maso zedřenou rukou křečovitě držel kus ostrého kamene a tesal do kamenné zdi po oknem. Okno? Tím myslíte tu zabedněnou skulinku, kterou nepronikne ani ten nejmalinkatější paprseček světla? Kap....
Nejdříve si poznamenal malou čárku vlevo. Těch čárek už tam bylo stovky.
"369....729....1054...1463" počítal v duchu Draco čárky. 4 roky a tři dny....vydrželi čtyři roky a tři dny...tady....kde smrt je nejlepším přítelem člověka...Uslyšel hysterický řev z vedlejší cely. A pak náhle ustal. Z Dracových očí vytékaly slzy.
"Azkaban" zaúpěl.
Pokračoval v psaní do kamene. Po hodině bolestného řezání do tvrdého předmětu, kvůli němuž ztratil další dva nehty a utrpěl další řezné rány, dopsal to, co jim slíbil.
Poodešel kousek stranou. Malé, ale čitelné....
Narcissa Malfoyová rozená Blacková
* 1955, +2012
Lucius Malfoy
* 1954, + 2014
Kap....
Zaposlouchal se do jemného kapání.
"Zvláštní" mluvil si sám pro sebe a s námahou se posadil a opřel o kámen, kde vytesal otcovo jméno-" ještě před dvěma hodinami kapalo intenzivně, teď to slábne"
Otočil se na bok a bloudil vzpomínkami. Zabloudil do stejného lesa jako každý den...Les jménem Ginny....Jeho žena, manželka, láska....chtěl jí vidět. Moc...kap.
"Prosím!" zkroutil se do klubíčka a zahnal příval bolestí. Byl hladový jako vlk, žíznivý jako vyprahlá studánka...kap.
Jsou to už čtyři roky, co ji neviděl. Čtyři roky co na něho zapomněla i s jejím synem. Celých, kap, 1460 dní, 35040 hodin, 2102400 minut a sekund? Ty taky během pobytu v Azkabanu spočítal, 126144000 sekund, kap.
Ale kdyby ho přišla navštívit, co by jí řekl?
"Merci, za to že jsi" zašeptal. Poděkoval by za krásných 12 let strávených s ní...
Prudce otevřel uslzené oči. Ztěžka dýchal. Jeho dech se do okolí proměnil v páru. Kapání přestalo, na zem dopadly malé kuličky ledu. Vystrašeně doběhl do nejtemnějšího rohu cely. Během cesty si natrhl nohu. Čerstvá krev vytékala na špinavou, plísní pokrytou, podlahu. Tvořila malý rudý potůček, který, kvůli křivosti země, pomalu proudil po okrajích zdi, neznámo kam....třísk, další ledová kulička se roztříštila o ostré výčnělky...
Draco se schoulil do klubíčka. Ani nedýchal. Chlad v místnosti se přibližoval, Dracovo tělo se začalo třepat, drkotal zuby o sto šet. S ledovými kuličkami tvořil ódu...ódu přinášející smutek, pláč, mozkomory....
Tiše s ladností vpluly do cely. Byly tři. Jeden hrozivější, než druhý.
Draco věděl, co bude následovat. Uvidí to podruhé. Podruhé.....třísk o podlahu....
Měli jasný cíl. Naklonili se k Luciovi a jeden po druhém...
**
Vysát duši, jo a jo,
Tělo se mění,
Vysát duši, jo a jo,
Nic už v něm není.
**
Vysát duši, jo a jo,
Pouhá kůže a kost,
Vysát duši, jo a jo,
Už toho pánové bylo dost!
**
Vysát duši, jo a jo,
Vidíš bránu vedoucí do nebe?
Vysát duši, jo a jo,
Tam nesmíš, podívej se pod sebe
**
Vysát duši, jo a jo,
Scházíš dolů
Vysát duši, jo a jo,
Do nitra žhnoucích kotlů.
**
Vysát duši, jo a jo,
Smažíš se a smažíš,
Vysát duši, jo a jo,
Dokončeno, odcházíme....
**
Draco ani nedutal. Třepal se jak zimou, tak žalem. To, co mozkomorové dělají s mrtvými se nedá popsat. Slova by nestačili na vysvětlení....
Tahají s tebe duši, jak když vlk vlkovi bere kořist. A táhne a táhne, nakonec jí získají. Jsou spokojeni. Tohle je jejich rozkoš....Nemají úctu k mrtvým....
"Jděte pryč, běžte do hajzlu!" neudržel se Draco a vypěnil. Jeden mozkomor ho vycítil a připlul k němu....třísk o podlahu....třísk o podlahu....třísk.....kap, kap....
Chtěl ji vidět. Chtěl naposledy vidět to, pro co celá ta léta držel zuby nehty. Věřil, že jednoho dne otevře dveře jeho kobky a on znovu spatří její líbeznou tvář, hebkou, marcipánovou...
A řekl by jí-" Merci"
Nevěděl, jaký je den. 1463 bral jako věčné číslo, číslo smrti....
Ti parchanti bez těla mu zlomili snad všechny kosti v těle...kap...
"Gratuluju bráško, máš to vychytaný, vinný život by ti měl poděkovat, drží se. Ale" ukázala prstem na zbývající část v poháru-" ani plamen nehoří věčně..."
Musel ještě něco zařídit. Ach ano, další nápis pod oknem. Sakra! Okno je nesprávné slovo..spíš, nedokončený otvor ve zdi...kap.
Přes přelámané kosti na ruce, přes třeštící bolest hlavy, přes slzy vytesal svůj osud do kamene...
Draco Malfoy, potomek Narcissy a Lucia
* 1980, +2014
A pak zavřel oči, znovu se opřel o jména, které se zbarvily do červena. Holt, tržná rána na týlu nikdy v sobě nepotlačí hromadící krev...
Přes zavřené oči pocítil příval světla, které ozářilo jeho komnatku zapáchající plísní, hnilobou, zaschlou krví a rozkládající mrtvolou....kap....
"Draco" uslyšel své jméno. Hlas! Ten hlas! Merci...
Kdyby nebyl otočený směrem ke dveřím, neviděl by ji.
"Draco" špitla znovu, ale vejít se neodvážila. Všiml si bílého, jemně vyšívaného kapesníčku omotaný okolo úst..aha, bojí se moru, nákazy choroby, nemoci a kdo ví co ještě....
"Ginn" zachraptěl, ale ona ho neslyšela. Jeho hlas zanikl v kapání vody, která se stupňovala..kap, kap, kap,k-
A pak naposledy se rozkřikl. Jeho křik slyšeli vězni v Azkabanu, uvadlá flora na březích i v moři, fauna taktéž. Slyšela to obloha, která přeš sebe rychlým tempem přehodila mrakový plášť, kameny vzájemně ležících u sebe. Slyšely to vlny rozbouřeného moře. Slyšela to i ta, která to slyšet měla.Ta, která ho opustila kvůli falešným pomluvám. Ta, která mu zakázala vídat se se synem. Ta, která si poté vzala jiného a ten ho dostal s celou rodinou do Azkabanu. Ta, kterou nenáviděl a miloval dohromady!!!
"Merci! Merci Ginny, za to že...." polkl příval krve do, ka-, jeho úst-" za to, že jsi, merci" kap....
Pohár vylil všechen svůj obsah a ze stropu dopadla poslední kapka jeho života. Dveře jeho hrobky zavřela a pak...vysát duši, jo a jo!
Konec...

konečně

25. února 2006 v 14:14 | Amalie
Jsem prostě AAA=)(pozn: áres, albert, amalie) teď si vypůjčím od Blanch b, jako big.
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych po půl roce dopsala povídku nenávist silnější, než láska.
Asi si zasloužím Nobelovku=) Jinak k tomu mám vymyšlenou ještě jednorázovku, kterou teďka nestihnu, takže dodám večer, nebo zétra, jasááně?
Zatím
Am.

Nenávist silnější než láska

25. února 2006 v 13:26 | Amalie
NENÁVIST SILNĚJŠÍ NEŽ LÁSKA
Info--->Draco Malfoy použije omylem na svou ženu kletbu. Odpustí mu, až se probere? A jaké to bude mít následky. Sebere mu jeho životní radost, která nastupuje do Bradavic?
Žánr---> tragické, dobrodružné
Omezení---> pro všechny
Postavy---->AUTP, DM, GW, HP, LM.
Na přání pošlu mailem 13 kapitol

to back

12. února 2006 v 15:45 | Amalie
Tak vám přeju hezkou neděli=)
Vrátila jsem se celá(kupodivu), i když jsem
hodila táákovou rybu, že sem myslela, že je po mně. Kapitolu bohužel nestihnu vložit, snad zítra...
Jinak tenhle obrázek jsem vykombila od
Rebelčinýho typu( stránky).
<------ Taková jsem já.
Prostě light styl, nic mě neštve, jsem sama sebou. Ale když chci, tak se dokážu návléct
i do tohohle----> ale to je jen na párty,
disca, pozvání, bary, restaurace, atd.....
To je zatím vše. Tak...
Am.